Lucie Zenker

MŮŽE HODNOCENÍ ZLEPŠIT PROCES UČENÍ?

Konec školního roku se blíží a s ním přichází i závěrečné hodnocení. Vždy mě napadá otázka, jestli hodnocení, které máme zavedeno v českých školách je správné, spravedlivé a pro žáky obohacující. Můj názor je bohužel opačný! Já osobně se cítím dost svázaná, když mám někoho hodnotit známkou. Mám vždy pocit, že je to nespravedlivé a pro žáka i učitele dost nevypovídající a vlastně tak trochu obtěžující. Vlastně bych nejraději od sumativního hodnocení úplně upustila a přesvědčuji se o tom čím dál častěji. Často se stává, že učitelé zaměňují známkování se zpětnou vazbou. Sdělit žákovi informaci, která je ve fázi, kdy už s výsledkem nemůže nic udělat, je vlastně dost demotivující. Nedávno jsem četla knihu s názvem Co funguje ve třídě? od Dylana Williama a nemůžu než souhlasit s výroky o zpětné vazbě. Ráda bych je s Vámi sdílela, protože si myslím, že stojí za zamyšlení.

Nejdůležitější je vytvořit pro žáky příležitost reagovat na zpětnou vazbu ke konkrétnímu úkolu, než jen zpětnou vazbu poskytnout.“ 

„Žáci budou jednat v reakci na zpětnou vazbu pouze tehdy, pokud věří, že se mohou zlepšit, takže motivovat žáky k tomu, aby ve zlepšení věřili, je hlavní výzvou samo o sobě!“

„Nikdy nedávejte žákům zpětnou vazbu, pokud si na ně neuděláte čas příště, aby mohli na tuto zpětnou vazbu reagovat.“

D. William v knize popisuje, že zpětná vazba by měla představovat více práce pro příjemce než pro poskytovatele. Když jsem se zamyslela nad svou praxí, ne vždy tomu tak bylo. Byla jsem zvyklá psát dětem poznámky do sešitu (př. „Skvělá práce.“, „Pracuj systematičtěji.“ apod.). Vždy mi to zabralo spoustu času a výsledek byl takový, že si žáci poznámku přečtou, pustí z hlavy a v reakci na ni často neudělají nic.

Jak na to, aby naše práce učitelů byla efektivnější?

  1. omezit psaní poznámek v žákovských pracích
  2. vytvářet detektivní práci pro žáky, ne pro učitelé
  3. zpětnou vazbu dávat celé třídě (př. řekneme nejčastější chyby, které se vyskytovaly nebo ukážeme práci, která kritéria splnila a která kritéria nesplnila)
  4. pokud učitel není schopen poskytnout zpětnou vazbu, nekoncipoval úkol takovým způsobem, aby pochopil, jak žák myslí
  5. učitelé by měli trávit dvakrát více času s přípravou na výuku než známkováním

Je mi líto, že s příchodem dětí do první třídy je najednou začneme škatulkovat známkami či jiným hodnocením, i když to není potřeba. Děti jsou od přírody zvídavé a mají chuť se učit! Mnohé školy se snaží o změnu, zavádějí procentuální hodnocení nebo slovní hodnocení, ale stále je to pouze alternativní forma ke známkám. Je správné, že se školy snaží např. slovní hodnocení zavádět, protože má určitě vyšší informační hodnotu o dosažených výsledcích a lépe žáky motivuje a podporuje. Hodnocení zároveň zahrnuje i postoje žáků, jejich úsilí a snahu. Nevýhodou je časová a administrativní náročnost pro učitele. Někdy učitel může sklouznout k používání hodnotících schémat a rodiče nemusí vždy rozumět formulacím učitele. Někdy mi přijde, že toto hodnocení není dětem a rodičům dostatečně vysvětleno.

Naštěstí jsou i učitelé, kteří „konečně“ zavádějí ve svých třídách formativní hodnocení, které slouží primárně žákovi a dává mu průběžné hodnocení v jeho vzdělávacím procesu. Pro učitele je toto hodnocení ze začátku velice náročné, ale myslím si, že po nějakém čase přináší své ovoce. Pokud začínáš přemýšlet o tomto typu hodnocení, tak určitě je důležité zaměřit svou pozornost na učební proces žáků, společné vytváření kritérií pro hodnocení a ve třídě vytvořit prostor pro dialog. Myslím si, že tento druh hodnocení je spravedlivější, neboť nesrovnává děti mezi sebou, ale individuálně se zaměřuje na individuální pokroky, zvyšuje vnitřní motivaci a v neposlední řadě rozvíjí klíčové kompetence, obzvlášť kompetenci k učení.

Co nám může pomoci, když zavádíme formativní hodnocení? Pro lepší přehled můžeme zvolit mapy učebního procesu. Mapy nám umožňují sledovat studijní pokroky a efektivně plánovat další rozvoj žáka. Grafické zpracování pomáhá také žákům a rodičům k lepšímu pochopení zvolených metod a strategií, které dovedou dítě k cíli. 

Na formativním hodnocení se mi líbí, že vytváříme s dětmi společná kritéria, diskutujeme a ve třídě vzniká prostor na dialog jak mezi učitelem a žáky, tak mezi spolužáky navzájem. Vzniká třídní kultura, kde se děti nepředhání, kdo má více jedniček, ale zakládá se na vzájemné podpoře a pomoci. To je mi velice blízké, jelikož ráda utvářím “třídní partičku kamarádů,” která se respektuje a nebojí se druhému podat pomocnou ruku.

Pokud hledáš nějaké tipy a triky do výuky k formativnímu hodnocení, tak tady si jich dovolím pár sdílet. Možná už tyto způsoby hodnocení používáš, pokud ano, tak jsem moc ráda.

TIPY DO VÝUKY:

KARTIČKY A, B, C, D

Každé dítě má k dispozici tyto kartičky a může nám odpovídat na otázky. Ihned zjistíme všechny odpovědi ve třídě.

BÍLE MAZACÍ TABULKY

Okamžitá zpětná vazba. Každé dítě může napsat správnou odpověď, vypočítat příklad apod.

BRAINSTORMING

Na začátku každého probíraného tématu je potřeba zjistit, co žáci o tématu už vědí.

TECHNIKA SEMAFORU

Vytvoříme si 3 kruhy v těchto barvách s nápisem – ČERVENÁ – Potřebuji pomoc paní učitelky, ORANŽOVÁ – Skoro rozumím, ZELENÁ – Mám to a rád Ti pomůžu! Tento semafor vyvěsíme někde ve třídě a děti nalepí nalepovací lísteček se svým jménem své rozhodnoutí podle toho, jak chápou dané učivo. Ve třídě se vytváří kamarádská vztah založený na spolupráci, neboť žáci, kteří mají lísteček v zeleném kruhu a práci dokončili, pomáhají dětem z oranžového kruhu. Paní učitelka má možnost individuálně se věnovat jednomu nebo menší skupince studentů. Tato technika se může aplikovat i do sešitů, kdy si žáci mohou lepit k jednotlivým cvičením nálepky s barvou semaforu.

JEDEN AŽ PĚT PRSTŮ

V případě 30 dětí ve třídě je potřeba vědět, jestli můžeme s látkou pokračovat nebo žáci nerozumí. Tato metoda je skvělá a v praxi vyzkoušená. Spočívá v tom, kolik žáci zvedají prstů během výkladu. 1 prst – jsem absolutně ztracený, 2 prsty – mám hrubou představu, o co se jedná, 3 prsty – jsem někde uprostřed, 4 prsty – rozumím, 5 prstů – jsem mistr a absolutně chápu.

EXIT TICKETS

Aktivita na 2 – 3 minuty než žáci odejdou ze třídy. Na malý papírek odpoví např. na tyto otázky: Co ses dnes naučil? Napiš tři věty, které shrnou dnešní lekci.

MYSLI – SPOLUPRACUJ – SDÍLEJ

V prvním bodě dostávají žáci čas na přemýšlení, následuje párování studentů, kdy ve dvojici diskutují a porovnávají své odpovědi a nakonec sdílí s ostatními. V případě, že se žáci v nějakých faktech dopouštějí chyb, zakročí učitel a navádí žáky na správnou odpověď.

Minulý rok po návštěvě svobodné školy Sudbury Valley School v USA jsem se možná ještě více utvrdila, že opravdu není potřeba děti neustále hodnotit. Naopak si myslím, že bychom se měli vydat na cestu, kdy žáky motivujeme k tomu, aby sami uvěřili, že zlepšení je vždy možné, pokud tomu sami uvěří.

Pokud Tě článek zaujal a chceš si přečíst více o formativním hodnocení, tak bych Ti ráda doporučila tyto knihy:

Film:

V závěru bych Vám všem popřála, ať si konec školního roku s dětmi užijete a třeba si i zvolíte nové pracovní cíle, kam byste se rádi v praxi posunuli, neboť učitelství je cesta hlavně o sebevzdělávání, zamyšlení se nad tím, v čem se můžu zlepšit, aby výuka žáky motivovala a probouzela v nich zájem učit se každý den.

Mějte se krásně.

Lucka

P.S. Pokud máš rád/a PODCASTY, tak můžeš poslechnout POVÍDÁNÍ S UČITELKOU – 3. EPIZODA – O HODNOCENÍ.

Sdílet
Mohlo by vás zajímat
Komentáře
avatar
  Subscribe  
Upozornit na
newsletter
E-mailový zpravodaj
Odebírej novinky z UČIT & ŽÍT!