Jakými metodami se může Vaše dítě vzdělávat v matematice na 1. st. ZŠ?

Milí rodiče,

v tomto článku se budete moci dočíst, jakými metodami se mohou Vaše děti vzdělávat v matematice. Co se zde dočtete, bude pouze pohled učitelky, která učí na státní základní škole a chce Vám rodičům přiblížit svůj pohled. A proč jsem si vybrala zrovna matematiku? Mnohdy bývá označována jako nejtěžší předmět, ale dle mého názoru to tak vůbec není a ráda bych Vám vysvětlila proč.

1. MATEMATIKA PROFESORA HEJNÉHO

Pro mou práci, pro mě osobně je tato metoda naprostou jedničkou a přála bych si, aby se každé dítě mohlo touto metodou vzdělávat ve své škole. Při mém nástupu na VŠ jsem se v prvním ročníku seznámila, jak s touto metodou, tak zároveň s panem profesorem Hejným a spoluautorkami učebnic paní docentkou Jirotkovou a paní doktorkou Slezákovou, skvělými pedagogy, kteří mě postupně o této metodě přesvědčili a já jí zcela propadla. Byla jsem součástí prvního ročníku na VŠ, který se celých pět let vzdělával, následně i státnicoval pouze z této metody a v praxi se přesvědčil, že ve 21. století je tento krok nezbytný a jde správným směrem ve vzdělávaní matematiky.  V dětech vzbuzuje zájem, neskutečně je baví až do té míry, že to bývá jejich nejoblíbenější předmět ve škole. Samozřejmě vždy, když se objeví něco „nového“, i když tato metoda je léty a spousty praxe ověřena, najdou se i tací, kteří jsou odpůrci něčeho, co si přečtou od stolu. Ano, souhlasím, že tato metoda není pro každého. Nemyslím tím pro každé dítě, ale pro každého učitele. Pokud se učitel s touto metodou neztotožňuje, ať ji prosím neučí. Pokud učitel metodu nezná, prosím, ať ji neučí. Již několikrát jsem byla svědkem, kdy mé kolegyně tuto metodu učit musely, protože ve škole byly k dispozici pouze učebnice k této metodě. Všechny z toho byly nešťastné, následně z toho děti byly nešťastné a nakonec si rodiče začali stěžovat a metodu posuzovat jako špatnou. Ne nadarmo se říká, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Když jsem začínala učit svou první třídu, také se našlo pár skeptických rodičů, kteří však brzy pochopili, že si děti ve škole nehrají, ale opravdu se vzdělávají, logicky přemýšlí, hledají řešení, umí odhalit chybu a pracovat s ní, spolupracují spolu, diskutují a nebojí se vyslovit svůj vlastní názor nebo možné řešení, získávají sebevědomí. Největší problém, který jsem v té době řešila byl přístup rodičů. Právě rodiče se dle mého názoru cítili méněcenní, nemohli svým dětem v matematice pomoci, protože nevěděli jak. Oni byli zvyklí, že se prostě naučíte sčítat, odčítat do dvaceti, jednoduché slovní úlohy a to je vše.  Najednou jejich prvňáček přicházel domů s jinými typy úloh v nějakých prostředích. Co to je krokování, autobus, Děda Lesoň… apod., o tom neměli ani páru. Když náhodou žáček nemohl najít řešení, tak byl oheň na střeše. Celá rodina se pokoušela řešení najít a často hodně marně. Následovaly telefonáty, které nebraly konce. „Paní učitelko, když směřuje šipka doprava, tak to znamená co…“, častá  a jedna z mnoha otázek rodičů. Následně dítě přišlo ráno zmatené a to byl asi největší kámen úrazu. Uběhl první rok školní docházky a rodiče pochopili, že paní učitelka je tady od toho, aby děti vzdělávala. Pokud dítě svůj domácí úkol nedokáže vyřešit, následuje jednoduchá strategie pro rodiče, sám napíše, že NEVÍ. My ve škole to následně společně prodiskutujeme a určitě najdeme řešení.

A jaké jsou další výhody této matematiky?

  • Děti používají pomůcky, které jim pomáhají v představivosti.
  • Získávají sebevědomí, protože zažívají úspěch v objevování řešení úloh.
  • Přístup je individuální a děti pracují dle svých vlastních možností.
  • Mohou komunikovat a své názory sdílet se spolužáky.
  • Mohou prezentovat své řešení.
  • Umí něco, co jejich rodiče neumí. 🙂

20161109_094919

2. TRADIČNÍ MATEMATIKA

Naproti tomu  tady máme tradiční matematiku, která klade velký důraz na dovednost rychlého sčítání, odčítání, násobení a dělení. Nevyužívá pomůcky, neuplatňuje individuální přístup, gradované úlohy a už vůbec komunikaci mezi spolužáky či diskuzi celé třídy. Děti si nemohou matematiku propojit se svými vlastními zkušenostmi. Jejich nácvik jednoduchých operací je perfektní, neboť hodiny matematiky jsou pouze o počítání sloupečků na tabuli či do sešitu. V první třídě jsou rodiče rádi, že doma tzv. natrénují počty a jednička je doma. Vůbec rodičům nedochází, co se stane za pár let. Najednou už není matematika jen o sčítání, odčítání, násobení a dělení. Přichází logické slovní úlohy a děti je nedokáží uchopit. Neví, jak je řešit. V páté třídě, kdy polovina třídy přemýšlí o přijímacích zkouškách na gymnázia, objevuje se najednou velký problém. Strašák jménem matematika. Můžeme postupovat i dále do devátého ročníku základní školy či na školu střední až k maturitám. Ano, máme tady jednoduchou rovnici. Nemáš základ, a tudíž je jasné, že ve čtvrtém ročníku střední školy už to nemůžeš dohnat. Přichází státní maturity, stres a někdy zklamání. A mnoho lidí ani netuší, kde je zakopaný pes. Zakopaný pes je již v první třídě. Kdo nemá základy, nemůže stavět, tak to prostě je.

 

Budu ráda, když Vám můj názor pomůže v pochopení výuky matematiky a třeba i nastíní, jak to mohou vnímat učitelé. Přeji Vám, abyste pro své dítě zvolili dobrou školu, měli výbornou paní učitelku, se kterou můžete vést diskuzi a která Vám metody, kterými vzdělává Vaše dítě vysvětlí.